Svet-Stranek.cz
stránky k diskuznímu fóru jsou na: www.stopanorexia.estranky.cz
Stop poruchám příjmu potravy

Deprese a ppp:stránky k diskuznímu fóru jsou na: www.stopanorexia.estranky.cz

Deprese a ppp

S ppp skoro vždy souvisí, hlavně v pozdějších fázích, i deprese. U někoho vymizí po léčbě, u někoho ppp mohla spustit. Zde je prostor k vyjádření Vašich pocitů, svěřování a k dotazům, popř. radám ostatním, co Vám v nejhorších chvílích pomáhá.
jméno / nick
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161
otevřít smajllíky
3. října 2009 v 17:39
priserka
Kdo ví jak s depkama jak na ně,když příjdou tak si myslím,že je to dobré,že člověk umí proti ním vyzrát a nedovolí jim dát šanci zvýtězit
21. února 2009 v 19:16
admin Deni
Ahoj , tak o depresích bych mohla napsat román Ale ono to není až zas tak veselé, jako ten smailík, co jsem sem teď vložila...Kdo zažil, poznal. Každopádně jsem se naučila, že když je lépe, lepší je to brát s nadhledem a radši vložit smaila, než se z toho znovu složit... Deprese jsou straššné a už i proto stojí za to se začít léčit. Prozatím alespoň s těmi depresemi. Stud pryč, protože je to nemoc, jako každá jiná, jen není na první pohled tak vidět, jako třeba chřipka, když smrkáme, frkáme a máme hadr na hlavě... Jde o to začít. Alespoň s něčím a deprese by se léčit rozhodně měla. Jelikož i tahle pitomá nemoc může být smrtelná, ač je krásně léčitelná. Depresemi trpím od dětství. Nebudu malovat růžové vzdušné zámky...pořád mě trápí, ale je mi daleko líp, než když se s tím nic nedělalo a já se jen propadala hloub a hloub do toho zatuchlého bahna a prázdnoty. Byla jsem ztupělá a apatická. Tyhle nejhorší fáze jsou již naštěstí za mnou. Přesto chápu, jak je mnohým z nás je a vím, jak mi pomohlo, když jsem se mohla "vypsat", svěřit nebo si o tom něco přečíst, protože jsem najednou zjistila, že nejsem divná nebo pitomá a neschopná. Ale nemocná a je to zcela normální, protože hold, jako někdo má málo inzulinu, já mám málo jiného hormonu - serotoninu. Takže mám sklony k depresi. A taky že jo. Mno,tak hodoplňuji a je hned líp. Ale s anorexií a bulimií to jde většinou ruku v ruce a je důležité, než udělat nějakou blbost, se alespoň vypovídat. Proto tahle místnost. Tak šup sem s trápením... Sdílený problém či trápení, je poloviční trápení... Už jste to slyšeli, že jo? Ale je to tak!