Svet-Stranek.cz
stránky k diskuznímu fóru jsou na: www.stopanorexia.estranky.cz
Stop poruchám příjmu potravy

jiná traumata a ppp:stránky k diskuznímu fóru jsou na: www.stopanorexia.estranky.cz

jiná traumata a ppp

PPP mohou často provázet i jiná traumata - z dětství i z nedaleké minulosti. Můžou být spouštěče ppp nebo mohou zapříčinit relaps této nemoci. Pokud máte otázky nebo si chcete popovídat a svěřit se s vlastní zkušeností, do toho! mnohdy nemáme možnost se někde vypovídat, zde je to anonymní a je nás plno, kdo má zkušenost s ppp a zároveň např. znásilněním, domácím násilím... Myslíte, že tyto zkušenosti ovlivňují ppp?
jméno / nick
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161
otevřít smajllíky
21. února 2009 v 19:25
admin Deni
Holky (i kluci), tohle téma je dost citlivé, proto chápu, že se o tom špatně píše... Sama jsem si prošla pár věcmi, o kterých jsem dlouho nedokázala mluvit a naopak jsem je v sobě potlačovala, abych se přesvědčila o tom, žře to žádné trauma nebylo a zapomněla na to. Bohužel, jak se to ve mně kumulovalo, tak to po nějaké době vyplavalo na povrch v podobě posttraumatu. Prošla jsem si jak domácím násilím, tak i znásilněním. Oboje je tak intimní a hnusné, že i teď je mi z toho stále špatně. Ale chci říct hlavně tohle: jakmile jsem o tom začala (sice postupně a malinko, ale přece) mluvit a třeba i psát do deníku, začalo se mi pomaličku, ale alespoň to, ulevovat a lépe jsem se s ím začala vyrovnávat. Nebudu rozhodně tvrdit, že na to člověk zapomene, to se totiž nedá! Ale může se s tím vyrovnat natolik, že to může jednou být spíš nepříjemná vzpomínka na hnusnou událost a přestane to být děsivým traumatem. Samozřejmě, že to chce čas, péči a citlivý přístup, ale je to možné.